Lymfedém je patologický stav, při kterém dochází k akumulaci lymfy v tkáních v důsledku snížené transportní kapacity lymfatického systému. Tento proces způsobuje otoky, které se bez adekvátní léčby mohou postupně vyvinout v chronické změny, jako je fibróza podkoží nebo ztluštění kůže. Nejčastější příčinou lymfedému je v rozvinutých zemích poškození lymfatických cest chirurgickým zákrokem, radioterapií nebo nádorovým onemocněním, méně často se jedná o vrozenou poruchu.

Lymfedém se nejčastěji vyskytuje na končetinách. Prvotní příznaky mohou zahrnovat pocity tíhy a mírný otok, který se zlepší při elevaci postižené oblasti. V pokročilejších stadiích však otok ztvrdne, stává se ireverzibilním a může být doprovázen kožními změnami.

Diagnóza lymfedému zahrnuje podrobnou anamnézu, fyzikální vyšetření a využití moderních zobrazovacích metod. Fluorescenční lymfografie s použitím indocyaninové zeleně umožňuje sledování proudění lymfy a přesné určení postižených oblastí. Dalšími diagnostickými metodami jsou lymfoscintigrafie, vysokofrekvenční ultrasonografie a MRI lymfografie.

Primární léčbou lymfedému je vždy fyzikální terapie, který zahrnuje nošení kompresních návleků, manuální a přístrojovou lymfodrenáž, cílené cvičení a pečlivou péči o pokožku, aby se předešlo infekcím. Tato terapie je účinná zejména v počátečních stadiích onemocnění.

Pokud konzervativní léčba nepřináší dostatečné výsledky, mohou být indikovány chirurgické zákroky. Mezi moderní mikrochirurgické metody patří lymfatikovenózní spojky, které propojují lymfatické a žilní cesty. Tento zákrok spočívá v propojení drobných lymfatických cév s žilním systémem, čímž se lymfa přesměruje a umožní se její efektivní drenáž. Operace je prováděna pomocí mikrochirurgických nástrojů pod mikroskopem a vyžaduje pečlivé plánování. Klíčovou roli hraje předoperační lokalizace funkčních lymfatických cév pomocí fluorescenční lymfografie. Tento přístup je nejúčinnější u raných a středně pokročilých stádií lymfedému, kdy ještě nedošlo k závažným fibrotickým změnám.

Další mikrochirurgickou metodou je transplantace vaskularizovaných mízních uzlin. Tento postup zahrnuje odběr mízních uzlin z dárcovské oblasti, například z tříselné nebo nadklíčkové krajiny, a jejich přenesení do postižené oblasti. Přenesené uzliny jsou napojeny na místní krevní cévy, což umožňuje jejich přežití a aktivní drenáž lymfy. Tento zákrok je vhodný zejména pro pacienty s pokročilejšími formami lymfedému, kde nejsou dostupné funkční lymfatické cévy pro vytvoření lymfatikovenózních spojek. Transplantace uzlin může být také kombinována s rekonstrukcí prsu u pacientek po mastektomii.

U pokročilých a ireverzibilních forem lymfedému lze zvážit redukční operace, jako je liposukce nebo radikální výkony. Liposukce umožňuje odstranění nahromaděné podkožní tukové tkáně, čímž se zmenší objem končetiny. Radikální operace, například Charlesova operace, zahrnuje odstranění postižené kůže a podkoží s následným krytím štěpy. Tyto zákroky však vyžadují dlouhou rekonvalescenci a trvalé používání kompresivní terapie.

Každý chirurgický zákrok nese určitá rizika, včetně infekcí nebo nedostatečného hojení transplantované tkáně. Proto je nezbytné, aby byla léčba plánována individuálně na základě detailního vyšetření a zobrazovacích metod.

Pokroky v oblasti mikrochirurgie dnes poskytují nové možnosti pro léčbu lymfedému. Moderní techniky, jako jsou lymfatikovenózní spojky a transplantace mízních uzlin, umožňují pacientům dosáhnout významného zlepšení kvality života a snížení symptomů tohoto chronického onemocnění. Díky těmto inovacím může být lymfedém účinně zvládnut i u pacientů, u kterých byly dříve terapeutické možnosti omezené.